Co bývalo ve Vimperku… – Pavel Fencl: rodina Budínských

19. 7. 2024

Ve středu 17. 7. 2024 proběhla ve vimperské Městské knihově první letošní akce ze série „Co bývalo ve Vimperku a na co jsme pořád hrdí“, věnovaná osudu dvou lékárníků Bohuslavů Budínských – otce a syna. Tématu se dlouhodobě věnuje prachatický historik Pavel Fencl a poslechnout si jeho přednášku přišlo bezmála padesát účastníků.

Pochopitelně nejvíce zaujal příběh Bohuslava Budínského, syna (1882-1973), který je jako z nějakého filmu – studia v Paříži se spolužákem Evardem Benešem, přítel Alois Rašín, který za ním pravidelně přijíždí do Vimperka a poskytuje rovněž finance na stavbu dvou českých domů, občasná setkání s Prezidentem Masarykem, cestování po světě a získávání zkušeností. Úspěšný podnikatel v oboru převážně ovocných šťáv a šťáv z lesních plodů, který rozvinul otcův podnik a expandoval na další místa, např. do bavorského Neureichenau. Po mnichovském diktátu byl nucen opustit pohraničí a svůj podnik díky tipu bratra protektorátního prezidenta Háchy znovu rozjel v Trhových Svinech. Po válce návrat zpět a další expanze – na Slovensko. V roce 1947 uvažoval o zřízení ředitelství v Českých Budějovicích a o ještě větším rozšiřování do dalších zemí, ale komunistický převrat všechny tyto plány zařízl.

Nicméně jeho celoživotní slušnost a velkorysost, s níž se choval ke všem bez rozdílu národnosti a společenského postavení a která jej zachránila před nacistickým kriminálem (zastala se jej právě jedna z německých dělnic z Neureichenau, t.č. funkcionářka nacistických odborů), mu pomohla i při znárodnění. Jako jednomu ze zakladatelů prvorepublikového Dělnického stavebního družstva ve Vimperku mu ještě v roce 1947 děkoval pozdější komunistický prezident Antonín Zápotocký a během znárodnění se mu podařilo vyjednat výměnu svých automobilů za možnost ponechání si víceméně veškerých finančních prostředků a opcí. Stejně bezproblémově se mu o pár let později podařilo vyjednat s komunisty legální vystěhování do Švýcarska, výměnou za odstoupení vlastnictví zbývajícího nemovitého majetku.

Do Vimperka se vrátil jako velmi starý a nemocný muž v roce 1968 a o pět let později zemřel v domově důchodců v Kůsově. Bohuslav Budínský zůstává živý nejen kvůli vzkříšenému Šumavskému bylinnému, jež se v jeho bývalých provozovnách po roce 1965 začalo vyrábět opravdu ve velkém – v 80. letech to bylo okolo 450 000 litrů ročně (zásluhu o tento nápoj mu připisuje mj. někdejší šéf vimperské Mykoprodukty Josef Jetleb), ale i kvůli svému sociálnímu cítění a celoživotním zásadám – pomáhat potřebným bez rozdílu jazyka a celkově lidskému přístupu.

Mgr. Pavel Fencl, *1949, je historik, působil jako učitel a ředitel Prachatického muzea. Od roku 2013 je kronikářem Města Prachatice a autorem řady knih věnovaných Šumavě. Pravidelně přispívá do sborníku Zlatá stezka.

[rb, sim]