Putování s Kohoutím křížem po stopách šumavských německých autorů

19. 7. 2022

Kousek od šumavské vesničky Nicov stojí u cesty zvláštní kovový kříž s kohoutem na vrcholu, s hodinami, které ukazují třetí, tedy okamžik Kristovy smrti, a s mnoha drobnými předměty – nástroji Kristova umučení. Turisté, kteří sem zabloudí, se u neobvyklého artefaktu zastavují, fotografují si ho a často také přemýšlejí, co jednotlivé atributy vlastně znamenají.

Pro autory stejnojmenné internetové čítanky je sám kohoutí kříž symbolem staré Šumavy, zaniklého světa, který se snaží hledat pomocí zapomenutých textů i obrazových dokumentů.

Vrátit na Šumavu literární díla německy píšících autorů byl nápad překladatele a básníka Jana Mareše z Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích. Nezaměřil se jen na umělecky cenné texty, ale hledal i drobná svědectví o tom, jak kdysi lidé na Šumavě žili, překládal vzpomínky a dokumenty osobní povahy včetně deníků a korespondence. O elektronickou podobu čítanky pečuje Ivo Kareš, který nás spolu se svým kolegou Jindřichem Špinarem pořadem provází.

Výlety s Vltavou připomínají i možnost otevřít díky chytrému telefonu Kohoutí kříž na místech, která na svých toulkách Šumavou navštívíte, přečíst si v českém překladu nebo německém originálu text vztahující se ke konkrétnímu místu a podívat se, jak kdysi vypadalo. Od nicovského kohoutího kříže, kde se seznámíme s celým projektem, vyrazíme na vyhlídku nad Chvalšiny. Tady nelze nezmínit dílo spisovatele Hanse Watzlika, který v nedalekém Ondřejově působil jako učitel a zasadil sem částečně i děj své krásné povídky Cesta domů. Zároveň zazní otázka, jak se stavět k dílu autorů, kteří se stejně jako on přiklonili ve 30. letech minulého století k nacismu. Kohoutí kříž tuto skutečnost nezamlčuje, ale zároveň tyto „sporné“ autory ze šumavské literatury nevyloučil. Podobně je tomu i u textů vysídlenců, kde se stesk po ztraceném domově leckdy pojí s pocitem trpkosti vůči Čechům.

U kostela svatého Mikuláše v Boleticích doprovodí natáčení střelba z nedalekého vojenského újezdu, která dokreslí pochmurnou atmosféru zaniklé vesnice a připomene smutný osud některých okolních kostelů.

Kousek od Rožmberka nad Vltavou, stranou od rušné vodácké Vltavy, najdeme už jen zbytky křížové cesty a kaple ve Studenci. Na kdysi známém poutním místě otevřeme téma křesťanské víry a duchovních, jejichž literární tvorbu Kohoutí kříž připomíná.

Své putování uzavřeme na šumavské Bučině, kde mezi pastvinami a dnes už sotva patrnými zbytky rozvalených domů nalezneme památník spisovatele Johanna Petera, autora u nás téměř neznámého. Památník ve tvaru otevřené knihy stojí na místě Peterova rodného domu, někdejší rychty, a umístili ho sem společně Češi a Němci. V místech, kde bývala železná opona, je to projev vůle ke vzájemnému smíření. Podobné poselství nese i celá internetová encyklopedie německy psané literatury ze Šumavy Kohoutí kříž.

autor: Hana Soukupová
Odkaz na článek na ČRo Vltava